Select Page

„Sportovec musí mít pokoru,“ říká účastník Ironmana Marek Svoboda

„Sportovec musí mít pokoru,“ říká účastník Ironmana Marek Svoboda

Před 40 lety byly na Havaji položeny základy nového odvětví triatlonu nazvaného Ironman. 13. října odstartoval jubilejní ročník, kterého se zúčastnilo 14 zástupců České republiky a mezi nimi také Hustopečan Marek Svoboda. Podařilo se nám ho vyzpovídat ihned po návratu do České republiky.

Plavání, kolo a běh jsou přípravné disciplíny pro motocyklové závodníky. Co vás jako držitele republikového titulu v závodech silničních motocyklů přivedlo k Ironmanovi?

Všechny tři disciplíny jsem zařazoval v přípravě na motocyklovou sezónu. Dlouhý triatlon byl mým snem už od mládí, kdy jsem se doslechl o tzv. železném muži. V přípravě na triatlon jsem potom jen prodloužil distance a našel trenéra pro sofistikovanější přípravu. Nakonec už jen přiřadit čtvrtou disciplínu „depo“ a hurá na závody.

Pro ČT Sport jste uvedl, že vaším cílem bylo vylepšit čas z roku 2016, kdy jsem se zúčastnil soutěže poprvé a to s celkovým časem 10:16 hod, a pokořit hranici 10 hodin. Jak zpětně tento 40. ročník hodnotíte?

S odstupem jednoho týdne už pozitivně. Čas z roku 2016 se vylepšit nepodařilo. Důsledek druhé sezóny se podepsal na celkovém předvedeném výkonu, kdy tělo řeklo: „Dost, takhle by to nešlo!“ Tím, že jsem se kvalifikoval v posledním možném závodě 19. 8. 2018 v Kodani, nezbylo už dost času na regeneraci. Byla to daň za čtvrtý vrchol sezóny, kdy to bylo už mimo plán.

Letos se zúčastnilo na 2500 nadšenců, kteří se úspěšně probojovali z 50 tisíc účastníků kvalifikačních závodů po celém světě. Dokážete spočítat hodiny věnované tréninku?

Trénuji v průměru 15 – 22 hodin týdně vždy v určitých speciálních cyklech v závislosti na období a s výhledem k cílovému období.

Co vám letošní ročník dal?

Dal mi opět za pravdu, že sportovec musí mít velkou pokoru před vším, co jej potkává a jaké cíle si klade a potom se k tomu správně postavit.

A co vzal?

Necítím, že by mi něco vzal. Naopak.

Sociální sítě obletělo video, na kterém jste do cíle pomohl své soupeřce a zachránil ji tak od diskvalifikace. (K té by došlo, pokud by jí pomohl závod dokončit kdokoliv jiný, než některý ze závodníků, pozn. redakce.) Co vám v tu chvíli běželo hlavou?

To byl asi ten nejsilnější moment z celé soutěže. Asi 50 – 100 metrů před cílem jsem viděl ženu naprosto zlomenou a před zhroucením. Hlavou mi proběhly obrázky z historie Ironmanu, kdy jde nebo spíše leze po čtyřech Julie Moss a nedokáže se dostat do cíle. Nabídl jsem dámě pomoc a ta po pár vteřinách moji ruku chytila a nechala se ode mě podepřít. Nepřemýšlel jsem, jestli mám nebo nemám, prostě jsem jí pomohl. Bylo to velmi emotivní a silné.

-kuk-
Foto: archiv soutěže Ironman a archiv Marka Svobody

Julie Moss na závodě Ironman v Koně v roce 1982.