Select Page

„Práce ve filmové produkci byla vždy můj sen,“ říká Martina Hejlová

„Práce ve filmové produkci byla vždy můj sen,“ říká Martina Hejlová

Rodačka z Hustopečí, absolventka místního gymnázia následně Masarykovy univerzity oboru Teorie a dějiny filmu a audiovizuální kultury dosáhla významného ocenění. Společně se svým týmem byla nominována na cenu Emmy za výjimečné a historické kostýmy v seriálu Genius, životopisném dramatu o Albertu Einsteinovi. V pauze během natáčení nám poskytla rozhovor.

Co tě vedlo ke studiu filmových věd?

Můj táta je filmový sběratel, takže jsem k filmům měla vždycky blízko, obdivovala jsem jejich výrobu, ale nevěřila jsem, že by se do její blízkosti dalo dostat. Ke studiu oboru Teorie a dějiny filmu a audiovizuální kultury jsem se rozhodla proto, abych se stala filmovým kritikem.

Kdy ses zaměřila na kostýmy?

Ve druhém ročníku studia jsem se díky projektu financovanému z Evropské unie dostala na tříměsíční stáž do filmové produkce zaměřené na zahraniční projekty, která zrovna natáčela seriál Crossing Lines. Od té doby už jsem u filmového průmyslu v Praze zůstala. Původně jsem měla pracovat v produkci, ale posléze se uvolnilo místo v kostýmním oddělení, kam chtěla produkční společnost ženu. Zpětně jsem moc ráda, protože tato kreativní práce mě opravdu naplňuje.

Čím si tě tato práce získala?

Od počátku pracuji v kostýmním departmentu, ale téměř na každém projektu zastávám jinou funkci. Díky tomu jsem se naučila práci v kostymérně, v kanceláři jako nákupčí či asistentka, ale i na place při natáčení. Natáčení současných filmů je jednodušší v tom, že si můžeme spoustu věcí koupit sami v obchodech, u projektů se specifickými kostýmy je to hlavně o komunikaci s půjčovnami z celé Evropy a pokud něco neseženeme, nakupujeme látky a necháváme si daný kostým ušít. Tato různorodost mě hrozně baví i přes to, že je to občas po všech stránkách velmi náročná práce.

Navíc je to velká výzva. Na každý projekt se sestavuje nový tým, který má svoji supervizorku kostýmního departmentu a svoji výtvarnici a pokud spolupracujeme poprvé, je potřeba dokázat, že tu práci umím a vím, co dělám. Pomyslnou odměnou jsou mi potom projekty v zahraničí. S jednou výtvarnicí jsem absolvovala tříměsíční natáčení v Itálii a posléze v Maroku.

Co ti tvoje práce dává a co bere?

Neustále se učím něco nového, potkávám zahraniční členy štábu, herce a další zajímavé lidi. Výhoda i nevýhoda je časový záběr. Během natáčení máme 12ti hodinovou pracovní dobu a pracujeme 5-7 dní v týdnu. Pro mě to ale znamená před natáčením přijít dřív, kostýmy nachystat, pomoci hercům se obléknout a po skončení natáčecího dne od nich kostýmy převzít, uložit apod. Po ukončení natáčení proto většinou následuje několikatýdenní dovolená, ale samozřejmě záleží na aktuálních nabídkách.

Jsem moc ráda, že byly obnoveny filmové pobídky a že se do Česka zase vrací zahraniční štáby. Máme tady perfektní lokace, navíc Praha je díky rozličné architektuře známá tím, že v ní je možné natáčet spoustu Evropských měst jako Paříž, Vídeň, Amsterdam apod. Nyní se sem hodně zahraničních filmařů začíná vracet, což je podle mě skvělé.

Za práci na seriálu Genius jste byli jako tým nominovaní na cenu Emmy. Jaký to byl z tvého pohledu projekt?

Natáčení seriálu o Albertu Einsteinovi bylo neskutečně zajímavé nejen kvůli příběhu samému, ale také z pracovního hlediska. Zpracovávali jsme období celého jeho života, což znamená několik módních stylů a byla to tedy velmi rozsáhlá a náročná kostýmní práce. Obzvlášť pokud natáčíme o někom, kdo opravdu žil a můžeme si dohledat, jak se oblékal, je potřeba být důsledný.

Seriál byl celkově úspěšný, na cenu Emmy byl kromě kostýmů nominován v 8 dalších kategoriích např. režisér (Ron Howard), herec v hlavní roli (Geoffrey Rush), speciální efekty a další. Přestože jsme v žádné kategorii nakonec nezvítězili, už samotné nominace mají velkou hodnotu, a to jak pro tým, tak pro jeho jednotlivé členy.

Jaké jsou tvé pracovní cíle?

Každý další projekt mi dává po všech stránkách tolik nového, že spíš než potřebu dosáhnout nějaké pozice, je mým cílem moci i nadále v tomto oboru pracovat.

Je pro tebe práce zároveň koníčkem? Čemu se věnuješ ve volném čase?

Snažíme se s manželem trávit maximum času spolu a hodně využíváme kulturních možností, které Praha nabízí. Oba pracujeme ve stejném oboru, takže chodíme do kina a sledujeme filmy, u kterých se samozřejmě neubráníme komentování kostýmů. (smích) Taky rádi cestujeme a pravidelně jezdíme za rodinou a přáteli do Hustopečí.

-kuk-

Foto: archiv Martiny Hejlové