Select Page

Libuše Vrbová: „Vinařina“ už je v našem rodinném podniku zabraná

Libuše Vrbová: „Vinařina“ už je v našem rodinném podniku zabraná

Nejstarší dcera Ing. Jana Vrby dokončila v loňském roce studium na Mendelově univerzitě a získala inženýrský titul z oboru Vinohradnictví a vinařství. V rozhovoru prozradila, co pro ni práce v rodinném podniku znamená, jak se stala mistryní České republiky v sabráži a čemu se věnuje ve volném čase.

Vyrůstala jsi ve vinařské rodině. Byla pro tebe vysoká škola v oboru vinařství jasná volba?

Ano byla. Ale ne, že by mě doma do toho tlačili. Jako nejstarší ze tří sester jsem se rozhodla zkusit „vinařinu“, aby měl taťka pomocníka a nástupce. Nakonec jsem si tento obor zamilovala, víno je mým povoláním i koníčkem a nedovedu si představit, že bych dělala něco jiného.

Vedli tě doma k vínu od dětství?

Nikdy nás doma nenutili pracovat ve vinici nebo ve sklepě.  Spíše jsem pomáhala mamce v kuchyni a s obsluhou hostů. Vínu jsme se začala věnovat až s nástupem na vysokou školu.

Jaká je teď tvoje funkce ve vinařství?

Taťka mi umožnil se ve sklepě plně realizovat a tak teď funguji jako sklepmistryně. Od loňského vinobraní mám plně na starosti výrobu, prodej vína a jeho prezentaci na degustacích.

Co pro tebe práce v rodinném podniku znamená?

Velkou výzvu a zodpovědnost. Rodiče podnik budují a rozvíjejí už 20 let, byla by neskutečná škoda, kdyby to, co vybudovali, jednou zaniklo. Já i moje sestry si uvědomujeme krásu a sílu rodinného podniku, chceme být jeho součástí a posouvat ho dál. Sestry pomáhají spíše v kuchyni a s obsluhou hostů, „vinařina“ už je u nás zabraná. 🙂

V letošním roce ses stala předsedkyní Hustopečského vinařského bratrstva. Jaké jsou tvé cíle?

Nejdůležitější je, abychom fungovali a plnili úkoly, které jsme si jako spolek zadali. První cíl je uspořádat minimálně tak úspěšný vinařský ples jako loni.

Kromě toho se věnuješ také sabráži neboli otevírání lahve šampaňského šavlí a dalšími předměty. Jak ses k tomu dostala?

Vlastně už doma. Taťka vždycky o Vánocích nebo na oslavách otevíral sekt šavlí. Vždycky se mi sabráž líbila, a tak když kluci ve škole sekali, občas jsem to taky zkusila. A potom častěji a častěji…

O letních prázdninách jsi zvítězila v celorepublikové soutěži. Jak ses připravovala?

Moje účast na letošním mistrovství byl vlastně takový reparát. Loni jsem tam byla poprvé, ale neměla jsem pořádně představu, do čeho jdu, nebyla jsem připravená a soutěží jsem jen tiše bez povšimnutí proplula. Na letošní ročník jsem se proto poctivě připravovala. Učila jsem se od jednoho z nejlepších, s tréninkem mi velmi pomohl trojnásobný mistr v sabráži Kamil Prokeš. Během tréninků bylo odseknuto skoro 100 lahví sektu různými předměty a způsoby.

Co pro tebe toto ocenění znamená?

Znamená to, když se chce, tak to jde. 🙂 Byl to pro mě obrovský úspěch, který jsem nečekala. Konkurence byla velká, soutěžilo mnoho skvělých účastníků. Mám tedy teď co dělat, abych vítězství příští rok obhájila.

Jaké jsou tvé další plány a cíle?

Právě probíhá vinobraní, takže cíl je jasný – udělat co nejméně chyb a vyrobit zase o stupínek lepší víno, než loni.

-kuk-